Jistě to všichni znáte - potkáte se s novým kolegou, podáte si ruce, představíte se, odejdete do kanceláře… a ne a ne si vzpomenout, jak se dotyčný vlastně jmenoval. Jména a obličeje. Upřímně říkám, že zapamatovat si, jak se kdo jmenuje, je jedním z nejtěžších úkolů pro naši každodenní paměť. Ale na druhou stranu také jedním z nejčastějších.
Ve světě badatelů o lidské paměti je znám experiment, kterému se říká Pekař – pekař. Experiment ukazuje, proč nám jména dělají takový problém. Při pokusu dali vědci dvěma skupinám osob obrázky mužských tváří. První skupině byla řečena vlastní jména a druhá skupina uslyšela povolání. Samotná jména a povolání pak zněla stejně. U fotografií tak měla první skupina napsaná jména Pekař, Řezník, Kovář a druhá skupina povolání pekař, řezník, kovář atd. Následně byla oběma skupinám promítnuta pouze sada fotografií, ke kterým museli přiřadit označení. Kdo myslíte, že byl úspěšnější? Ti z vás, kteří vsadili na povolání, vyhráli.
Proč si ale stejné slovo vybavujeme hůř, když se jedná o jméno? Odpověď je jednoduchá, jména jsou pro naši paměť neuchopitelné pojmy bez významu. Kdysi se totiž ten, kdo pracoval v pekárně a byl celý den od mouky, jmenoval Pekař. Pan Řezník nám zase na rohu ve svém řeznictví prodával maso.
Jenže… V dnešní době už jména nemají žádnou souvislost s tím, co lidé dělají. A tak se nám stává, že pan Pekař je učitel, pan Kantor je kuchař a pan Kuchař je krejčí. Když se vrátíme k našemu experimentu, je zřejmé, že povolání automaticky vyvolaly u účastníků asociace k dané činnosti. A koneckonců, nemusíme zůstat jen u povolání - zkuste si tipnout, podle čeho dostali své jméno takový pan Krásný nebo paní Smutná, pan Bezpalec nebo paní Zoubková. Ale jsme zase u toho… Co když našemu sousedovi, panu Bezpalcovi, nechybí žádný prst a paní Smutná je zase (na váš vkus někdy až moc) veselá?
Jestliže dnes už jména ztratila jakýkoliv skutečný význam, musíme si najít techniku, jak si je zapamatovat jiným způsobem. Základem je začít se správně dívat a pozorovat obličej představující se osoby. Důraz je třeba klást především na několik částí obličeje. U někoho je specifický už tvar hlavy, obličej může být kulatý, hranatý, plochý, s vystouplou bradou. Výrazným znakem může být nos – velký, skobovitý, orlí, římský, variant je plno. Stejně tak nás na někom mohou zaujmout oči, uši, tvar obočí, ústa nebo vlasy, případně pleš, která je výborně asociativní. Barva vlasů, pihy, znaménka, to vše můžeme využít.
Než vám ale prozradím jak dál, je třeba si uvědomit, že to, bez čeho se neobejdete, je právě pozorování. Často od vás slýchávám, že nemáte pozorovací talent, rysy vám splývají, chybí vám fantazie, a tak pro vás nos zůstává nosem a obočí jen obočím. Zkusíme si udělat takový pokus, kterého se ale všichni musíte (ne můžete, ale musíte!) účastnit :-) Vymyslel jsem pro vás plán, ve kterém spojíte nutné s užitečným. Jestliže totiž existuje místo, kde potkáte hromadu lidí s různými více či méně výraznými rysy, je to hromadná doprava.
V následujících 5 dnech, vždy, když pojedete autobusem, vlakem, metrem nebo tramvají, dívejte se kolem sebe, snažte se na každém najít nějaký výrazný rys a vytvořit si v souvislosti s ním nějakou vtipnou představu.
Dám vám pár tipů, na co se u spolucestujících zaměřit. Nejenže si tím zkrátíte čas při nudné cestě do práce nebo do školy, ale procvičíte si své pozorovací schopnosti a představivost. Večer si jen v duchu představte znovu dané rysy, které jste si přes den představovali. Příští týden vás pak naučím, jak s odpozorovanými rysy pracovat dál. Proto je toto první díl našeho tréninku na jména a obličeje. Bez řádné přípravy to zkrátka nejde!
Tady jsou tipy:
1. Nos
Všímejte si nosů. Někdo má malý pršáček, ten možná snadno přehlédnete, ale jiný zase nos jako skobu. To bude váš člověk! Představujte si, jak nos ještě roste, jak se natahuje a natahuje (stejně jako tomu bylo v pohádce Tři veteráni), sápe se někomu po vlasech nebo si štípe jízdenku. Zkuste si z nosů vašich spolucestujích udělat háček a věšte na něj různé předměty - obrázky, klíče, nůžky. Nebo si představte, že do tramvaje přiletí pták - třeba straka, okrade všechny cestující, a pak si i se svým lupem sedne vašemu sousedovi na jeho velký pihovatý nos.
2. Oči
Všímejte si nejenom barev, ale i velikosti. Oči vás možná nebudou upoutávat tak často, ale když už se to stane, pracujte s nimi! Pozorujte například i mrkání nebo mhouření. Představte si místo očí nějaké jiné předměty - třeba dvě borůvky či desetikoruny. Nebo si v hlavě vytvořte neobvyklý obraz, jak někomu kolem velkých očí místo řas roste tráva.
3. Uši
Nemusíte se nutně zaměřovat jen na samotné uši, všímejte si i výrazných náušnic, tetování na uších nebo piercingů. V tramvaji asi nepoznáte, zda někdo nosí výrazné náušnice každý den, ale pokud je někdo má, je to pro vás ten pravý záchytný bod. Nebojte se ale ve své představivosti zajít i trochu dál. Možná vám to bude znít absurdně, ale zkuste si představit, jak spolucestujícím vytrhnete sluchátka a nacpete jim do uší třeba mrkev.
4. Pusa
Zkuste si všímat rtů, zubů, knírku, vousů, ale i toho, co je pod pusou - brady. Hodně lidí mívá kolem úst různá znaménka nebo pihy. Vizualizace se pak přímo nabízí - představujte si barevné tančící kníry nebo obrovské pihy, na které můžete pokládat různé předměty. Vytvořte si například obraz toho, jak se najednou někdo přistoupí do tramvaje, usměje se a místo zubů má obrovské tmavé hřebíky.
5. Vlasy
A nakonec vlasy. Na první pohled vás můžou upoutat třeba dlouhé tmavé kudrnaté vlasy. Zkuste si pak na nich představit něco, co se vám bude pamatovat ještě lépe. Třeba že se na těch vlasech houpou malá koťátka (podobně jako Tarzan na liáně). A co když někdo nemá vlasy? Nevadí, pleš je pro vizualizace výborná. Jedině lidem bez vlasů se může stát, že jim na hlavě vyroste celá zahrádka zeleniny. :)
Jak vám pozorování šlo a čeho zajímavého jste si všimli? Podělte se s námi a s ostatními o své vtipné představy v diskusi pod článkem!
