Už se vám někdy stalo, že jste se měli učit na zkoušku nebo si připravovat důležitou prezentaci do práce, ale místo toho jste začali uklízet? Skončili jste nakonec s několika pytli odpadků a perfektně uklizeným stolem nebo celým pokojem. Jaký jste u toho měli pocit? Neulevilo se vám? Je zajímavé, jak naše vnitřní pohoda a pocity mohou být ovlivněny tím, co nás obklopuje. Pokud kolem sebe hromadíme štosy nepotřebných papírů, na kterých už leží několik centimetrů prachu, k dobré náladě a spokojenosti vám to moc nepřispěje.
Je tedy čas na jarní úklid. Umýt všechna okna a vysmejčit i kouty bytu, kde běžně neuklízíte je super. My se ale zkusíme zaměřit na to, co vám přinese ještě větší pohodu a klid na duši. Zkuste si udělat pořádek ve svých věcech, a to razantně! Pokud u toho zvládnete vytřít podlahu, tak fajn. Začněte ale tím, že se budete chtít zbavit věcí, které nepotřebujete a které vám již nedělají radost.
Krásně to popisuje Marie Kondo ve své knize Zázračný úklid - pořádek jednou provždy. Tato japonská autorka se uklízením zabývá prakticky od dětství a organizuje dokonce kurzy o úklidu. Ve své knize dává množství tipů - třeba jak skládat ponožky, aby nezabíraly tolik místa. Její metoda skládání oblečení určitě stojí za zkoušku, ale my se v našem článku budeme soustředit spíše na první fázi úklidu - tedy vyhazování!
Asi každý už slyšel, že nepotřebných věcí je dobré se zbavit. Jenže! To se lépe řekne a hůř realizuje. Když pak stojíme před skříní, najednou máme pocit, že přeci tu košili, kterou jsme měli na sobě jednou a vůbec jsme se v ní necítili dobře, nemůžeme vyhodit, protože: “Měli jsme ji na sobě přeci jen jednou!” “Byla hrozně drahá!” “Dostali jsme ji od maminky nebo dcery k Vánocům!” “Možná se nám bude jednou k něčemu lépe hodit!” Nakonec košili zastrčíme zpět do skříně, i když v hlouby duše víme, že ji na sebe stejně nikdy nevezmeme. Máme ze sebe špatný pocit a původní nadšení do úklidu mizí.
Podle Marie máme ale přemýšlet úplně jinak. Respektive nechat stranou myšlenky na cenu oblečení nebo výčitky vůči tomu, kdo nám jej daroval. Důležité je vzít si kus oblečení do ruky a položit si základní otázku: “Přináší mi potěšení?” “Mám radost, když mám tuhle košili na sobě?” Pokud si odpovíte NE - ZBAVTE SE JÍ! Samozřejmě pokud vám rve srdce, že byste měli danou věc vyhodit, variantou je darovat oblečení potřebným. Pozor, potřebným! Řešením není to, že nevhodné oblečení tak trochu “natlačíte” rodinným příslušníkům, kterým také nebude přinášet radost, ale nebudou mít sílu odmítnout.
Vyhraďte si dostatek času a začněte brzy ráno. Ideálně sami, jakmile vám začne někdo z rodiny “radit”, půlku věcí nevyhodíte. Pošlete rodinu třeba do ZOO a vrhněte se do toho. Začněte s oblečením, pak přejděte na knihy, papíry a naposledy nechte “sentimentální předměty”, které se třídí a vyhazují nejhůře. Důležité je podle Marie vždy nejprve všechny věci vyndat na jedno místo - veškeré oblečení, pak úplně všechny knihy, které máte. Pokud hodláte procházet šatník nebo knihovnu a ani se nebudete obtěžovat tím, že věci vyndáte ze skříně nebo z knihovny, skončíte většinou tak, že jen věci přesunete z místa na místo. Vezměte vždy danou věc do ruky a zeptejte se, zda vám přináší radost. Pokud ne, dejte ji do pytle na odpadky.
U předmětů, ke kterým máte nějaký citový vztah, je to samozřejmě těžší. Někdo bude mít téměř morální problém vyhodit šerpu z maturitního plesu nebo výkres vlastního syna, který pro vás nakreslil, když mu bylo pět let. Pokud vám taková věc dělá pořád opravdu velkou radost, nemusíte ho vyhazovat. Pokud je to ale spíše sentiment a pocit, že “zrazujete svého syna” tím, že obrázek vyhodíte, má Marie Kondo výborný tip. Rozlučte se! Co tím myslíme? Zkrátka a dobře vězměte daný předmět a řeknětě mu (nebo si pomyslete), že vám udělal radost a poděkujte za krásné chvíle, které vám přinesl. Zdá se to jako drobnost a někomu připadá hloupé, že by se měl s věcí loučit. Je to ale výborný trik, především pokud vám dělá problémy zbavovat se věcí. Je to sice těžké, ale věřte, že vám určitě bude líp, když se “krámů” kolem sebe zbavíte.
Je zajímavé, jak málo věcí většinou potřebujeme. Někdy si to člověk uvědomí až v momentě, kdy se stěhuje. Většina lidí přiznává, že se vlastně nejlépe cítili, když měli věci třeba i několik týdnů kdesi v krabicích a překvapivě si uvědomili, že vlastně většinu ani nepotřebují. Člověk se najednou cítí vlastně o hodně lehčí a je to osvobozující okamžik. K životu vlastně moc věcí nepotřebujeme a většinou nám ani moc radosti nepřináší.
Zkuste si tedy na jaře udělat průvan ve svých věcech, uvidíte, že hned ucítíte příliv energie!
