To by nebylo, aby lektor paměti občas neexperimentoval na rodinných příslušnících ☺ Naposledy jsem to vyzkoušel s abecedou u svého tříletého syna. A ověřil jsem si, že i u nejmenších dětí jednodušší paměťové háčky fungují velmi dobře!
Děti a paměťové techniky – to je věčná diskuse. Lidé se mě na kurzech často ptají, kdy je vhodné začít s paměťovými technikami u dětí. Sami na kurzu vidí, jak dobře techniky fungují, a chtějí tak logicky ulehčit učení svým dětem. Já se přikláním k tomu, že by se nic nemělo uspěchat. Děti obvykle nasávají nové informace jako houby a učí se věci přirozeně. Systematicky bych paměťové techniky zařazoval spíše až kolem 12. roku nebo jakmile se ve škole setkají s něčím komplikovanějším, kde jim přirozená paměť již nemusí stačit. Samozřejmě ale jednodušší paměťové háčky a techniky můžeme zařadit i u mnohem mladších dětí, pokud mají problém si něco zapamatovat.
Nijak by mě asi nenapadlo tlačit tříletého syna do učení abecedy a zkoušet na něm paměťové techniky ☺. Zhruba od dvou a půl let se ale začal sám ptát na písmenka, která viděl kolem sebe. Tak nějak přirozeně se některá písmena naučil sám. Jako asi všichni rodiče jsme v tu chvíli dokoupili speciální knížky a kartičky na učení abecedy. To jsou fajn pomůcky, většinou jsou všechna písmenka doplněna obrázky, aby si je děti lépe zapamatovaly.
Brzy jsem si ale všiml, že dítě má pak tendenci písmenka poznávat jen podle obrázků a ne podle písmene – podívá se na auto a řekne A, vidí papouška a ví, že je to písmeno P. Když pak ale někde vidí písmenko bez obrázku, najednou jej nepozná.
Proto jsem si s ním postupně vymyslel pomůcky, které jsou ale přímo spojené se samotným písmenkem. Takové jednoduché paměťové háčky. Řekl jsem mu třeba, že:
- v písmenku P se schovává Papoušek
- V má podobný tvar jako ocas Velryby
- R vypadá trochu jako Raketa
- v E se schovávají dva Eskymáci
- I vypadá jako Indiánské kopí
- na písmenku T visí na každé jeho straně Tatínek apod.
Většinou jsem sice také využil slova, která začínají na daná písmenka jako papoušek, velryba nebo Eskymák. Hlavní rozdíl je ale v tom, že obrázek umísťuji přímo na dané písmenko. Díky tomu dítě pozná písmenko, i když u něj žádný obrázek nemá. Takhle jsme se spolu naučili celou abecedu a ještě je to forma hry, která malého baví!
Máte také nějaký systém, jak děti naučit písmenka nebo jim pomáhat s učením? Napište do komentáře, jsem zvědavý!
Ať vás učení s dětmi baví!
